Projekty Erasmus+

Sbalit si bágl, vyrazit, za málo peněz, něco nového se naučit, poznat nové lidi, něco zažít ...

Přesně to samé jsem si říkala, když jsem loni v létě náhodou narazila na stránky EYCB.CZ, - Evropského centra mládeže Břeclav. Zaujal mě projekt o ekologickém podnikání, který se konal v září v Rumunsku, takže co jsem udělala, okamžitě jsem se přihlásila. A pak ještě na další projekt. Plná nadšení a taky obav, že budu mít určitě smůlu.

Jaké bylo moje překvapení a radost, když jsem koncem srpna dostala email, že jsem byla přijata, a jestli tedy potvrzuji svoji účast na projektu.













O co jde?

Oficiální stránka Evropské unie říká:

¨Youth exchanges allow groups of young people from different countries to meet, live together and work on shared projects for short periods.
Youth exchanges take place outside the school environment. On a youth exchange, you can expect to participate in activities such as workshops, exercises, debates, role-plays, outdoor activities and more.

Youth exchanges last between 5 and 21 days. This excludes travelling time.

The EU grant supports travel as well as practical and activity-related costs necessary for the exchange.¨


Vyjet na projekt je možné jen pouze v rámci některé z organizací. Nové projekty, zbylá místa a také odkazy s přihláškami. jsou vypisované na jejich facebookových stránkách. Tady je seznam těch, které sama sleduji:

Ráda bych se podělila o svoji první zkušenost s projektem, na který jsem jela v září 2016, který se konal nedaleko Temešváru v Rumunsku. Tedy vlastně ve vesnici Bodo jinak také Nagybódofalva, protože většina obyvatel byla maďarského původu.

Prvotní organizace celé skupiny probíhala přes fb, kde jsme se dohodli na koupi jízdenek a dalších nezbytnostech, které musely být zařízeny v předstihu. Poprvé jsme se viděli až na nádraží v Brně, kde jsem chodila ve smluvený čas po peróně a snažila se odhadnout, kdo z těch lidí asi pojede se mnou. Což nakonec trvalo nanejvýš 5 minut. 

Jeli jsme vlakem s přestupem v Budapešti, kde nastal první vtipný moment, kdy nám na otázku, který vlak jede do Bukurešti jen ukázali dva na prstech. Moc jsme to nechápali, ale nastoupili jsme do druhého vagónu. Až na hranicích jsme plně pochopili - jen ty první dva jely dál.

V průběhu týdne nás čekaly všemožné úkoly a hry, kde jsme téměř vždy pracovali ve smíšených skupinách, hlavní téma bylo ekologické podnikání, kde bylo naším úkolem přijít s modelem a konceptem, který jsme poté prezentovali před skutečnými investory.
Pár věcí, co jsem se během projektu naučila
  • zlepšila jsem si angličtinu a přestala se bát mluvit před více lidmi
  • organizace cesty a s ní spojené zádrhele, pořád bylo co řešit
  • člověku je víc jedno, co si o něm ostatní myslí
  • příležitost pro to, vyzkoušet, jak se dobře zabalit do předem neznámých podmínek :-)
Po večerech, a při všech jídlech kdy jsme sedali spolu nám nikdy nedošla témata k hovorům. Slyšet vyprávět o cizích zemích přímo od lidí, kteří odtud pocházejí byl pro mě asi největší zážitek, který ve mě probudil ještě mnohem větší touhu po cestování a zbavil mě strachu z neznámého.

No comments:

Post a Comment

Instagram