10 prvních zážitků ze Soluně

Γεια σας! 

Každý den je tak nabitý dojmy, že skoro nemůžu vzpomenou, co všechno bylo včera, protože by to vydalo nejméně na 3 dny.

1. Překvapily mě nerovné chodníky, s dírami, zábradlíčka, patníky, značky, a špinavější, než jsem zvyklá. Auta parkující ve vrstvách. Skoro. Na zelených pruzích uprostřed hlavní silnice Egnatia, skútry jezdící po chodnících a neskutečně dlouhé čekání na zelenou. A má to jednoduché řešení, jdi, když je cesta volná. Na červenou jezdí a chodí všichni. Včetně autobusů. Celé mi to připomíná Thajsko, v evropském duchu. Všude palmy a spousta zeleně, chybí kabely a různé tyče v úrovni mojí hlavy. Takže je to přeci jen bezpečnější a vlastně i docela sranda. Alespoň se člověk kouká kolem sebe, a ne do mobilu, když někam jde.

2. Jeej, levné kafe na každém rohu. Prý se Soluni říká město kávy. A všichni tu piji espresso s pěnou. Brčkem. Zajímavé, vyzkouším příští týden.
3. Všude je to tolik starobylých paláců, vykopávek, antických sloupů na hromadě v roku v parku, hrad... Vstupné pro studenty stojí 1 euro a často je dokonce zdarma.
A asi ten pravý důvod, proč se metro, které mělo být hotové v roce 2013, ani nezačalo stavět. Kopneš do země a všude památky.

4. Všichni lidé, které jsem měla tu čest potkat byli neskutečně milí, pohostinní a otevření. Když jsem šla do Lidlu, starší paní ukazovala na sýr, který byl na vršku police a na který nemohla dosáhnout. Podala jsem jí ho, a ona okamžitě začala nějakou konverzaci v řečtině. Poté, co viděla můj výraz, zkusila němčinu. Trefa! Chvíli jsme si povídali, odkud jsem, kde se ona naučila německy a skončilo to pozváním na kávu. Přijala jsem, a protože jsem opravdu nechtěla spoléhat na náhodu, že se znovu náhodně potkáme, navrhla jsem, že si vyměníme telefonní čísla. Uvidíme v sobotu.


5. Skvělé jídlo, vážně. Spontánně jsme se smluvili s dalšími studenty a sešli se u Bílé věže. Jedno z míst, kde si v Soluni dáte sraz. Druhé je Kamara.
Zamířili jsme do taverny, kde měli mít studentskou slevu. Pořád přicházeli další a další Erasmáci, až nás byla plná zahrádka, a skoro všechny stoly sražené. (Nekecám, zahrádka na začátku února!) Večeře skončila skoro v jednu v noci. Definice pozdě a brzy tady nabývá úplně jiných rozměrů. 
6. V našem bytě není topení, tedy jsem ho zatím neobjevila, ale jsem vybavená i na toto, takže na řadu přišly vlněné ponožky. 
EDIT: Klimatizace se dá použít jako topení. :) Problém vyřešen.

7. Počasí je skvělé. (S výjimkou prvního rána, kdy jsem nemohla najít moře, protože byla tak hustá mlha, že ho téměř nebylo vidět.) Celkově je tu nad očekávání teplo. Včera bylo 17 stupňů, slunce, azuro. Nesrovnatelné s Vídní a Budapeští. Užívám si to, a pořád si na to nemůžu zvyknout.

8. Hora Olymp je při dobrém počasí vidět z pobřežní promenády. Túra bude.



9. Kampus mojí univerzity je vcelku malý - jen jedna budoval. Ale stejně jsem potřebovala téměř hodinu, než se mi podařilo najít kancelář pro příchozí studenty, protože bylo vše popsané jen v řečtině. Naštěstí si trochu něco přečtu. Díky matematice a fyzice. Škola začíná v pondělí/zítra a já nemám ŽÁDNÉ informace, kde a kdy. Uvidíme, zatím no stress, jsme v Řecku. :)

10. Lidé tu chodí o trochu barevněji oblečení než jsem zvyklá vídat ve Vídni a o hodně barevněji než jsem zvyklá z naší Uni, kde vládne tmavě modrá a šedá. Víc doplňků, třpytivých věcí a hlavně žádné šály. (ano, dává to smysl) 


1 comment:

  1. Vypadá to tam hezky, určitě sis vybrala dobré místo na erasmus.

    http://xoxoronnie.blog.cz/

    ReplyDelete

Instagram