Budapešť zase po roce

5. - 6.2.2018


Čas posunout se zase dál. Další město, země a setkání s jedním z mých nejlepších kamarádů. Celou noc jsem nemohla spát, co hodinu jsem byla vzhůru leknutím, že jsem zaspala. Samozřejmě, že jsem nakonec opravdu zaspala. Naštěstí jsem ještě měla pořád dost času stihnout vlak.


Ještě jednou popcornová vůně v nádražní hale a pak zase směr Brno a dál Budapešť. Byl krásný den, zima, všude jinovatka a slunce. Myslím, že to bylo v Nových Zámkách, když do kupé přišel pán a zeptal se, jestli je tu volno. Slovensky. Pak přišel znovu a tentokrát maďarsky. Když mě viděl nechápavě koukat, přešel znovu do Slovenštiny. Byla z toho zajímavá cesta do Štúrova. Ráda se ve vlaku bavím se spolucestujícími. Objeví se, pak jdou, někdy vypráví o svém životě, cestě, dávají rady do života, někdy tipy na cestu nebo jakou knížku číst. Teď stručně: 
  •  Měla bych se učit Maďarsky, protože je to snadné, a když už jedu do té Budapešti, tak se to hodí.
  • Pán pracuje v Irsku a shodli jsme se, že je lepší pracovat a žít v cizině. Aspoň nějaký čas.
  • Musím navštívit Dublin.
  • Nakonec mi nabídl domácí buchty a než vystoupil dostala jsem ještě další. 
  • Popřáli jsme si hodně štěstí a hezký den.
Vlak měl dvě hodiny zpoždění, takže jsem dorazila akorát včas na sraz s Zs. Obvykle nechodím do Starbucks (potřetí v životě, protože mi to prostě přijde drahý), ale když už jdu, tak se snažím vymyslet spešl kombinaci (jako třeba karamelové mocca s kokosovým mlíkem). Musím dodat, že napsali moje jméno 100% správně, i s čárkou. To potěší. :)




Potom jsem se vydala na pěší prohlídku města se všemi těmi batohy. Těší mě, když můj pochod s bagáží přiměje někoho k úsměvu. 


Západ slunce nad Dunajem byl krásný. Sice jsem byla úplně zmrzlá, ale šťastná. Na svého hostitele jsem musela počkat až do 9 hodin, takže jsem nakonec zalezla s knížkou do prvního McCafe na horkou čokoládu. Super pocit nemít nic na práci. Už se mi to dlouho nestalo. 

Setkali jsme se na zastávce metra a rovnou zamířili domů. Gergö byl moc milý, pohostinný a s pohodlnou válendou v pokoji pro hosty. A nakonec jsem dostala spoustu tipů co navštívit a mapu. 


Druhý den ráno byla snad ještě větší zima, akorát bez batohu. Nebo možná právě proto. Cafe Frei, moje nejoblíbenější kavárna byla hned první zastávka. Káva s kakaem, hřebíčkem a skořicí. Instantní útulno. S knížkou Vagabonding od Rolfa Potts pro ještě větší cestovatelskou inspiraci.

Miluju 24hodinové lístky na městskou. Můžu jezdit náhodnými autobusy, tramvajemi a nechat se překvapit. Taky jsem vyrazila na Free walking tour, která jak se nakonec ukázalo nebyla zdarma. Byla sice super, ale nejsem si jistá, jestli to za těch 8 euro stálo. 

Jako další jsem vylezla na hrad, kde jsem celá šťastná našla zásuvku a pohodlný parapet v dosahu kabelu, takže jsem měla čas rozmrznout a nechat nabít mobil. Zbytek dne jsem strávila v termálu Rudas, v bazénu na střeše s neskutečné krásným výhledem na Dunaj a snažila jsem se určit co za jazyky to slyším kolem sebe. Občas pochytila nějaké to maďarské a italské slovo, poslouchala Čechy co seděli hned vedle, a dělali si legraci z holky která nepřetržitě fotila dokonalé selfie.



Po večeři mi můj hostitel nabídl pálinku, na moje nachlazení. Největší problém - rozhodnout se, kterou teda zkusit, protože měl 6 různých druhů. Nakonec zvítězila domácí švestková a pak jedna pro holky (jen 30%, s medem) meruňková. Pak už jen zabalit, usušit plavky a zalézt do spacáku.




No comments:

Post a Comment

Instagram