In Brno once again

2.2.2018

Day of departure, with even more confusion and complications, than expected. Like your SIM card not fitting in any phone when you have to pay for your ticket online. (Yes, I am stupid, that I didn't buy it on the day before. )

Yesterday's farewell party was one of the best parties ever. I really enjoyed the evening - playing pool, laughing and talking to my friends. And finally, I can mark off one think from my bucket list - I sang in a karaoke bar. Young and beautiful. Big thanks to T. who gave me the courage to do it. It felt so crazy, but I was totally happy (see the picture) at the one. (That it's over and I have really done it)

We enjoyed last coffee together with P. and J. in the kitchen in our dorms listening to some great oldies music. But then I really had to pack up the big mess, which was supposed to fit in my backpack. Listening to Lana del Rey's sad songs. I couldn't believe, that I'm moving out of Vienna and this dorms after 2,5 years and leaving there all my friends.

I had Asian style noodles in Brno first. I like them here much more than in Vienna. Don't know why. And then I set off my walk along the tram no. 4. I didn't want to sit down, turn, take my jacket off, backpack off. No more movements, just walk straight ahead. I have to smile seeing people giggling while looking at me walking with two backpacks and one tote bag in my hand. Well, traveling light is still not my strength.

I found the bistro easily. Such a happy reunion with R.  So I ordered big fresh juice to celebrate it. It was a good pretext to spend a lot of money on thing I would usually not buy. We were talking till the closing time and at the end I felt like I was also working there, also eating some really tasty veggie burgers "we" didn't sell on that day.
Then we took a to train in Zdar nad Sazavou. The train station there is very special, because it's always full of sweet popcorn smell. While looking for a restroom a piano standing caught my attention. I didn't practice for a long time, but I could still remember that "Amelie soundtrack" (almost) everyone likes and some more easy pieces. I played just for myself and for fun.
There was almost nobody in the station. Only one homeless and one security guy, who told me, that It was great to listen not only to children playing with the piano and that it had cheered him up on his night shift. 

----

Den odjezdu, zmatenější s neočekávanými komplikacemi, ale budiž. Smutný, po snad zatím nejlepší párty, co pamatuju. Přišlo tolik lidí, které mám ráda a rozhodně budu mít na co vzpomínat.

A ze svého bucketlistu si konečně můžu odškrtnout jednu malou blbost - zazpívala jsem v karaoke baru. Young and Beautiful. Nebýt T., nikdy bych se sama neodhodlala. Byl to skvělý zážitek, i když jsem se slyšela, jak je to falešné, ale je mi to fuk, zvládla jsem to. Malou výzvu s tím, že si nesmím myslet na to, co si ostatní myslí. (Na fotce happy jak tři grepy!)

Ráno jsme se ještě si sedli s P. a J.  v kuchyni na kafe. Byla to taková super atmosféra, takový klid. Pak už jsem ale opravdu musela jít zabalit ten neskutečný nepořádek, co jsem si přichystala na hromadu. Hrála nám k tomu Lana del Rey. Proste nemůžu uvěřit, že opravdu jedu pryč na tak dlouho. 

Do Brna jsem dorazila kolem 2 hodiny. Došla jsem si na nudle, protože v Cechách jsou proste lepší, a taky se mi s tou bagáží nechtělo nikam chodit, otáčet se, sedat si, sundávat to... Tramvaj jsem zavrhla, přišlo mi snazší vyrazit přímo rovně. Tak jsem tedy šla podél tramvaje 4. Ani nevím jak dlouho.

Připadalo mi to hrozne srandovní, jak na me lidé koukají. Krosna na zádech, batoh na břiše, hadrová taška v ruce. Balení musím ještě potrénovat. Ani mi to nepřišlo tak daleko, když jsem dorazila do bistra za R. Bylo to skvělé, zase se po tak dlouhé době vidět. Takové šťastné shledání.


Tak jsem si teda dala fresh, velký, když už jsem dorazila, speciální důvod. (nějak jsem si musela zdůvodnit, proč zrovna teď utratím stovku za sklenici džusu) Kecaly jsme celé odpoledne a po konci směny vyrazily dál na vlak do Žďáru nad Sázavou.

Tak jdeme nádražní halou, za vůně popcornu, na který jsem se tak těšila ale který už byl zavřený. Rozhlížím se po hale. Tam piano. Sice jsem původně hledala záchod, ale to tohle je lepší. Sice jsem už dlouho nehrála, ale ten soundtrack z Amelie stále umím a k tomu pár dalších věcí. Tak jako jsem včera zpívala, hrála jsem i teď jen pro sebe a pro zábavu. Ani tam skoro nikdo nebyl, jen pan securiťák si přišel poslechnout. Povídal, jak jsem mu zlepšila náladu, že tady má noční. Pak ještě přišel nějaký jeho známý bezdomovec, který pak taky zahrál. Takový milý večer.



No comments:

Post a Comment

Instagram